neděle 2. dubna 2017

Božské zjevení Pána Ježíše Krista

Setkal jsem se s mým milovaným Kristem a hledě na mě přímo do očí, říká:

Má lásko: podívej se uvnitř člověka ...

Potom vidíme muže a Kristus mi řekne: "Vidíš, jak je člověk okamžitě rozptýlen? Vidíš, jak v okamžiku cítění přechází z lásky na nenávist, ze respektu na neúctu, od laskavosti k nárokům, být obětí velké slabosti své duše. Člověk se stále více oslabuje, a to nejen tělesně, ale i vnitřně. Při každém malém nepředvídatelném okamžiku člověk projeví svou slabost."

S velkou pozorností sledoval jsem tu bytost a její pohyby, viděl jsem jeho cítění a jak se podle citů v něm vše neočekávaně měnilo. Najednou ten muž jde k svému synovi, a při setkání s ním ho verbálně uráží, a syn je na pokraji odpovědi otci ... Kristus zasáhne a říká synovi: POŽEHNAJ SVÉMU OTCI, OBEJMI HO A JDI S MÍŘEM, PAMATUJ SI NA TO, ŽE NEMŮŽEŠ ZABÍT NIKOHO ZE STVOŘENÍ BOŽÍHO, ANI V MYSLI, ANI SLOVY, ANI CÍTĚNÍM, ANI V MYSLI. Syn pokračuje dál tak, jak ho Kristus inspiroval k tomu udělat, a otec v zmatku a stydu zůstává bez slova; v úžasu hledí na svého odcházejícího syna a ze mužových očích prýští.

Kristus mi říká: "Vědíš, má lásko, kolikrát se tato scéna opakuje během dne? Mnoho, v každém okamžiku. A jak mnoho lidí reaguje tak, jako ten mladík? Můžu ti říct, že téměř nikdo, ani ti, kteří cítí nejblíž ke mně."

KOLIKRÁT JSEM KÁZAL O ZÁKONU LÁSKY! A svět to nezná, protože člověk jedná podle svých okamžitých citů a impulzů.

Najednou se objeví jiný muž; zdá se, že je někdo s velkým klidem, neboť jeho klidné tvář, způsob chodění vyzařuje klid. Kristus mi říká: "Co si myslíš, má lásko?" A já mu odpovídám: "on má veliký klid".

Najednou se objeví jiná scéna: muž chodí klidem, ale vedle něj se objevuje další muž, který s ním mluví; pokračují v chůzi a hovoru až do okamžiku, kdy něco, co druhý muž zmínil, nebylo k jeho líbění. Jeho tvář se zkřivila a hlas změnil, dokonce i výrazy byly jiné. Kristus mi říká: "Má lásko, nyní uvidíš to, co znám pouze já a co z člověka, který přichází ke mně, dělá úplnou trosku ..."

Vidím muže v celkové emocionální paralýze, dolů v jámě, ze které se nemůže dostat. Temný oblak ovíjí jeho srdce, mozek, myšlení, prochází celé jeho duchovní a tělesné tělo. Orgány trávicího systému jsou zbarveny tmavou modří a žluč stoupá jako by chtěla jít cestou, která není normální. Kristus mi říká: "Podívej se na velké rušení citů uvnitř člověka. Moje tvrdohlavost není bloudění; je to mé přání pro lidstvo, aby překonalo být zakořeněné v okamžiku."

JSEM LÁSKA, MÁ LÁSKA PŘESAHUJE, MÁ LÁSKA JE DUCH A JAKO TAKOVÝ JDE O NEOMEZENÝ AKT

ŽIVOTA A POŘÁDKU. PROTO VY, DĚTI, MUSÍTE ŽÍT S TOUŽEBOU PŘEKROČIT K TOMU, CO JE DUCHOVNÍ, ABY ŽIVOT ZÍSKAL HODNOTU, KRÁSU A KONTROLU. Moje láska uspořádává, harmonizuje, aby práce a činy byly svědectvím toho, čím každá lidská bytost opravdu jest.

Jak u zmíněných mužů, jejich city je zradou kvůli převaze jejich "já" a stálému minimalizování toho, co je duchovní, odhaluje svět, ve kterém se každý člověk skutečně pohybuje.

Moje láska je vzestup, a kdo vstoupí do něj nechodí sám, ale v jednotě, v společenství, aby se naučil a porozuměl sobě ne samotně, ale spojeným se svým sousedem.

Volal jsem vás, aby jste žili ve mně, abyste jednali tak, jak já jednal, ne opakováním mojích činů, ale živě je prožívají. Berte, stravujte se, žijte a vyjadřujte tu vnitřní změnu, která vás zvedá zpět na výšky mé lásky, bez níž nebude možné být lepšími lidskými bytostmi, více autentickými, ne kopií řady činů, které minimalizují to, co jste: VELKÉ DĚLO LÁSKY.

Kristus mi představuje některé lidi s velkými rozdíly: jeden je tlustý, druhý vysoký, třetí extrémně hubený, čtvrtý velmi malého vzrůstu a pátý bledý, nemocný nebo umírající.

Všichni tyto lidé jsou různí, ale v jednom ohledu si rovná: žádný z nich nechce na Krista podívat. On k nim mluví a oni odvrátí své oči. Podívám se na člověka, který umírá tělesně, a poprosím ho, aby na Krista podíval, ale odmítne to udělat, nechce, a místo toho jej záchvat hněvu zachvátí. A Kristus mi řekne: "Můj milovaný: co vidíš v nich podobného?" A já okamžitě odpovím: "Nechtějí na tebe podívat nebo o tobě vědět", a Kristus mi říká: "Co mají společné, není to, co ti skočí do očích, ale co si drží ukryto v hlubinách svých srdcí."

Kristus mi řekne: "Člověk malého vzrůstu chce být vysoký, aby se vyznamenal mezi všemi ostatními, není spokojen s tím, co má. Tato lidská bytost prohledává vše, aby zjistila, co se děje, zvětšuje svůj hlas, aby byl slyšet, ale je prázdný uvnitř, jeho srdce hoří ze zášti a závisti, říká, že žije duchovně, ale nezná mě.

Člověk velké postavy chce udržet kontrolu nad vším, co se kolem něj děje.

Jeho přítomnost ho vyčnívá, ale to není dostatečné, chce stále více a více. Žije své bratry a sestry ne proto, že je miluje, ale aby si kritiku nasával; jeho srdce hoří ze zášti a závisti, zdá se, že modlí se vždycky, ale tomu tak není, stoupá a padá, nezná mě.

Bytost, která dává dojem nemocného, není nemocná tělem, ale duchem. Nezná bratrství, lásku, její srdce nežije v soucitu, ale ve samolitosti, což jí neumožňuje prožít bolest svého bratří nebo sestry.

Žije v zášti, závisti, její srdce je prázdné afektů, osamělost ji trápí duši. Když se snaží vstoupit do mě, okamžitě mu unikne mysl a neumlknou, nedrží mě uvnitř sebe

Člověkova nespokojenost, nesouhlasná láska, soustrast k sobě samému, chybějící milosrdnost, ztvrdlé srdce dělají vše kolem něj neuspořádaným. Tyto stvoření, o nichž jsem mluvil, vyzařují něco zvláštního: individualismus, nedostatek lásky, lhostejnost, osamělost, to co je společné pro světské věci, a jsou v nebezpečí se od Mě úplně odvracet kvůli tomu individualismu, který v nich převládá.

Moje děti jsou spolu jedni, udržují velkou povědomost o tom, že jsou součástí velikého Vesmíru a odpovědnost za to je příčinou toho, že žijí ve Mně to, co si přejí pro své bratry a sestry.

Cítění nejsou zlá, ale ty, které vytvářejí nespokojenost a způsobují člověku, aby nebyl součástí Moje Lásky nebo vše, co ON obsahuje je zlo. Moje Láska nenutí k nespokojenosti, Moje Láska je světlo, ne stín, Moje Láska je milosrdnost, ne zlost, Moje Láska je naděje, ne znechutení. Moje Láska je vše.

Milý, v tomto okamžiku se něco připojuje ke všem lidem a jen málo lidí ví, jak s tím zacházet - něco, co neustále vypuká uvnitř ustáleného pořádku a vede k chaosu: HNĚV.

Touha, vlastnictví, postavení, nesporozumění, nedostatek lásky, neznalost jsou součástí toho, proč násilí vzniklo a je částí každodenního života člověka.

MOJE DÍTĚ JSOU TAK OMEZENÁ V POROZUMĚNÍ ZLA, ŽE TO SE ROZPROSTÍRÁ DO TEHDY, POKUD MU ČLOVĚK POVOLÍ.

Násilí není něco, co má člověk od narození; násilí se učí při růstu, v prostředí, ve kterém se vyvíjí, a někdy je násilí nakažlivé nevyváženými, slabou vůlí stvořeními, těmi, kteří jsou jako větrník lodě.

Každé z Mojích dětí by mělo být nositelem Míru, sějící Moje Lásku, měli by sdílet Milosrdnost se svými bratry a sestrami, aby Moje Atributy byly přijaty všemi Moji děti.

MOJE DÍTĚ MUSÍ BÝT LÁSKA A ZBYTEK VÁM DÁM TAKÉ. (Cf. Mt. 6,33)

O tomto mi říká Kristus:

Když stvoření udržuje vše uspořádané v Moji Vůli, jeho čin je spojen se Mnou a raduji se z toho. Ale toto pokolení, které se vydalo do šílenství zla a uzurpovalo nejchladnější stavy duchovní vztahu s Naším Domem, spadlo do největší podlosti a snižuje sebe sama. Přijalo hněv jako pomstu, jako formu trestu někoho k druhým. Zavádělo cítění znepřátelenosti, zrady a zuření jako normální, a to již neodradí ty, kteří chtějí brutálně jednat, intenzivující stav lidstva bez lásky a způsobuje si škodu sama.

Zlo bylo přítomné pronásledovat člověka, aby ho svedl co nejníže. Máte na paměti, že zlo nemá soucit, táhne ty, kterých se chytí daleko od Mě.

LÁSKA JE MED, KTERÝ MOJE DÍTĚ UŽÍVAJÍ V OKAMŽICÍCH, KDYŽ POTŘEBUJÍ MĚ.

Požehnávám ti.

Tvůj Ježíš.

AVE MARIA NEJČISTŠÍ, POČETÁ BEZ HŘÍCHU.