Zjevení Panny Marie v Beauraingu
1932-1933, Beauraing, Belgie
Dne 29. listopadu 1932, kolem šesté večer: Pan Voisin požádal své děti Fernande (15 let) a Alberta (11 let), aby šli hledat jejich sestru Gilberte (13 let) na blízký internát sester « Sœurs de la Doctrine chrétienne ». Cestou si pozvali dvě přítelkyně, Andrée Degeimbre (14 let) a její sestru Gilberte (9 let), aby se k nim připojily.
Čtyři děti, tři dívky a Albert, šli ke dveřím kláštera, kde měly potkat Gilberte Voisin. Vstoupili na dvůr a prošli kolem železniční náspy, která obklopovala zahradu kláštera. Po zaskakování Alberta na dveře se otočil a s vyjádřením překvapení na tváři podíval směrem k náspě a zvolal: “Podívejte! Panna Maria, oděna v bílém, chodí nad mostem!” Dívky se podívaly a mohly vidět světélkující postavu ženy v bílé šati chodící ve vzduchu, její nohy byly skryty malým mračnem.
Dveřník sestra Valeria otevře dveře. Když děti řekly, že viděli Pannu Marii, odmítla jim uvěřit a to vše označila za “nonsens”. Gilberte Voisin přichází ze své třídy a neví, co se stalo. Jakmile dorazí k dveřím, i ona uvidí Pannu Marii na mostě. S velkým strachem děti utíkají domů, nicméně rozhodnou se vrátit následující den.
Následujícího dne 30. listopadu se Panna Maria znovu objevila na mostě. Dne 1. prosince se ukázala, zmizela a opět se objavila u ostníku (dnes místo oltáře) a poté přišla pod větvi černýše poblíž brány do zahrady. Tam se bude objevovat třicet třikrát až do 3. ledna.
Měla dlouhé bílé šaty s modrými odstíny. Na hlavě měly vidět dlouhou bílou závoji padající na její ramena. Tenké světélkující paprsky se od ní oddělovaly, tvoříce korunu. Jejích ruce byly spojeny v modlitbě a usmívala se.
Pět vidoucích dětí
Po zjevení Panny Marie večer 1. prosince byl místní kněz, otec Lambert, vyptáván matkami dětí a radil mlčení, i když to přirozeně bylo obtížné, protože příběh začal šířit se po městě. Následující večer, 2. prosince, Albert zeptal Pannu Marii, zda je Neposkvrněná Panna Maria, na co usmála a kývla hlavou, a když ji zeptali, co chce, odpověděla jednoduše: “Vždycky buďte dobrí”, slova, která vyvolala odpověď “Ano, budeme vždy dobří”.
Ve čtvrtek 6. prosince děti na návrh otce Lamberta poprvé během zjevení modlily růženec a byli odměněni tím, že viděli růženec na pravém rameni Panny; tento zvyk pokračoval při zbývajících zjeveních.
Následující večer děti znovu viděly Paní, která podle jejich výpovědi nic neřekla, a poté byli prohlédnuti čtyřmi lékaři. Ti svědčili o dobrém duševním i tělesném zdraví dětí a zjevné upřímnosti jejich odpovědí. Byli pečlivě sledováni, aby nemohli mezi sebou mluvit, a po každém zjevení byli dotazování oddělně na to, co viděli.
Ve čtvrtek 8. prosince, svátek Neposkvrněného početí, se shromáždilo asi patnáct tisíc lidí očekávajících velký zázrak; ale viděli pouze děti v extázi, necitlivé na zapálené zápalky pod jejich rukama, bodnutí jehlami nebo světlo svítící do očí. Jedna z přítomných lékařek svědčila, že nebyly nalezeny žádné stopy spálení na dětských rukou, i když by měli utrpět popáleniny prvního stupně.
Dne 29. prosince viděla Fernande Pannu Marii s zlatým srdečkem obklopeným paprsky, a to bylo viděno dvěma z ostatních dětí 30. prosince, když Panna Marie opakovala frázi: “Modlete se, modlete se velmi”, kterou slyšela pouze Fernande. Poslední den roku 1932, 31. prosince, všichni děti viděli Mariino zlaté srdečko. To bylo vnímáno jako indikace spojení mezi Beauraingem a Fátimou se svým důrazem na úctu k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Dne 1. ledna 1933 mluvila Marie s Gilberte Voisin, prosíc ji: “Modlete se vždy”, s důrazem na vždy; následující den jim řekla, že 3. ledna, při tom co se ukázalo být posledním zjevením, bude mluvit s každým z nich zvlášť. Velký dav, odhadovaný mezi třiceti a třiceti pěti tisíci lidmi, se shromáždil toho večera, když děti začali modlit růženec.
Po tom co nejdříve mluvila s nejmladší dítětem Gilberte a sdělila jí tajemství, které neměla odhalit, řekla: “Sbohem”. Poté mluvila s Gilberte Voisin, sdělující jí to co bylo vnímáno jako hlavní slib Beauraingu, “I budu obracet hříšníky”, a také jí odhalovala tajemství a řekla: “Sbohem”. Albertovi byl rovněž sdělen tajemství a rozloučil se s ním, zatímco Andrée říkala: “I jsem Matka Boží, Královna Nebes. Modlete se vždy”, předtím než se od ní loučila stejně jako od ostatních, ukazovala jí své zlaté srdečko a nakonec řekla Fernande: “Máš rád mého Syna? Máš rád mě? Pak obětuj sebe za mě. Sbohem!”.
V kontextu toho, co se dělo v Německu s neblahým ohrožením nárůstu mocí nacistů, lze pochopit, proč Panna Marie byla tak naléhavá na potřebu modlitby.
Pojavy vyvolaly obrovský zájem a debatu po celé Belgii, když se o nich psalo v novinách a časopisech; většina anticlerikálních médií zaujala negativní postoj: jejich zprávy byly však zpravidla špatně podložené nebo druhé ruky a bylo je snadno vyvrátit. Během prvního roku navštívilo Beauraing přes dva miliony lidí a byla hlášena mnoha uzdravení. Děti se všechny vdala a založily vlastní rodiny, snaživše se co nejvíce zůstat na pozadí; viděly sebe pouze jako nástroje pro šíření Panny Marie poselství.
Most, na kterém se poprvé ukázala Panenka
Biskup jmenoval vyšetřovací komisi v roce 1935 a práce pokračovala i za jeho nástupce; oficiální uznání svatyně však přišlo až v červenci 1949, kdy byly vydány dva důležité dokumenty. První se týkal dvou z mnoha uzdravení, která se odehrála v Beauraingu a prohlásil je za zázračná. Druhý dokument byl dopis duchovenstvu, ve kterém biskup Charue řekl: “můžeme s klidem a opatrností tvrdit, že Královna nebes se ukázala dětem v Beauraingu během zimy 1932-1933, zejména aby nám svým mateřským srdečním voláním pro modlitbu ukazovala i slib její mocné prostřednictví k obratu hříšníků”.