Anděl přišel a vzal mě do očistce navštívit skupinu duší. Byly to všechny ženy. Přiblížily se ke mně, a já začala učit je o našem Panu Ježíši a sdělovat zprávy, které dostávám od nebe. Duše poslouchaly naprosto soustředěně, a viděla jsem, že mají chuti na více. Tyto duše byly v vyšších úrovních očistce, protože tam byl nějaký světlo, jako při svítání.
Řekla jsem jim: „Ó, náš Pán je tak krásný. Měli byste vidět, jak mě učí a jak všecko je skutečné.“
Odpověděly: „Kdybychom se s vámi setkali a vyslechnuli vám, když jsme byli naživu.“
Náhle si všimla velmi vysokého kněze sedícího naproti mně a poslouchajícího to, co říkam duším. Neustále posouval svůj židli blíže.
Myšlenky mi prošly hlavou: „Až i kněžím se líbí poslouchat, co říkám o našem Panu.“
Přiblížil se, vztyčil ruce a řekl: „Jak krásné! Jaké učení! Jaké zjevení! Valentina, jsi požehnána! Jsi požehnaná, požehnaná, požehnaná! Požehnána je Valentina! Ať celé Všechen slyší ozvěnu mého hlasu: Požehnána je Valentina. Ať její jméno bude požehnáno. Jak jsi požehnána! Požehnána je Valentina navždy!“
Cítila jsem se trochu stydat, když slyšela tato slova a divila jsem se, kdo kněz může být. Vím, že nebyl v očistci, jinak by mi řekl, aby mu pomohla.
Po nějakém čase doma náš Pán mi zjevil: „To nebylo kněžem, to jsem já!“
Řekla jsem: „Pane, myslela jsem si, že jste jeden ze svatých duší. Ale neuznají tě tyto svaté duše v očistci?“
Odpověděl: „Ne, maskuju se tak, aby mě nezjistili. Ale líbí se mi, jak o mně mluvíš a jak ty lidem vykládáš, aby se naučili předtím, než přijdou na nebe. Chválil jsi mě krásným způsobem.“
Anděl řekl: „Naše Pán Ježíši Kriste byl tak spokojen s tím, že vyučuješ svaté duše o něm, zvláště nyní, když jsou blízko toho, aby šli na nebe.“