Moji nejdražší Synové, moji nejdražší Dcery, moji nejdražší Děti,
Jste Moje; miluji vás otcovskou a bratrskou láskou, jak nikdo jiný nemůže milovat — je to mimořádná láska, která překračuje všechny pozemské lásky. Miluju vás pro vaše jméno i pro mé; dávám vám svou Lásku v hojnosti, ale vy — nebo alespoň málo z vás — nechápete, co je tato Láška.
Tato láska Mě vedla k tomu, že jsem chtěl vás zachránit; to rozumíte, ale za cenou svého života, intenzivních morálních, duchovních a tělesných utrpení — a to méně. Fyzické utrpení byla silná; mé morální utrpení bylo strašné; a mé duchovní utrpení ještě horší.
Utrpěl jsem něco, co by se dalo přirovnat k ztracení, i když moje Duše — tak čistá, tak božská — to utrpěla pouze v okamžiku mého konečného zápasu, kdy opuštěn Bohem a lidmi, sám bez pomoci, jsem se ocitl tváří v tvář hanbě, dušení, rozprostřenému chvatu tisíců, stovek tisíc démonů, všichni smrdíci, hrozných, znetvořených a opravdu strašných.
Moje bojově vyzkoušená Duše nechtěla být intimidována; nechtěla být okována; nechtěla být zajata; ale Bůh nebije, nepraší a nesklání se k zlu, a před úplným Zlem zachoval svou Veličnost, svoji Všemohoucí moc, své Spravedlnost a svrchovanou nadřazenost. Moje Duše, opuštěná tím, že nese na sobě všechny hříchy lidstva, zachovala svůj pravý stav svatosti, pokání, ponížení a Veličnosti, Autority a Strhosti vůči Zlu, a tento stav převyšoval přes hříchy, jimiž byla oblečena.
Potom jsem v neuvěřitelném výbuchu síly, který byl pro pekelnou hordu nepředstavitelný, sňal Sám od sebe ten strašný plášť, jímž byl oblečen. To bylo Moje druhé svlékání, první bylo to z úplné pokory, jak jsem přijal Kříž, ponižení, rány a tělesnou smrt. Toto druhé svlékání, to duše, byla další vítězství, a objevil jsem se mezi démony s neočekávanou bělostí, tak zářivou, že ji nemohli snést; Moje božská Autorita je od Mě odhnala, jak jsem se osvobodil z jejich tlaku, bez slova, jen svou Autoritou a své Nadřazeností.
Potom jsem vystoupil z podsvětí, procházel různými sférami neviditelného světa; tam nesl naději, osvobození Spravedlivých a pro nemocné k uzdravení otevřel brány očistce.
Moje Duše, po smrti Mojeho Těla opuštěná, byla opět spojena s Božským Duchem, Oním, který je Bůh; vzkřísil jsem své Tělo a tak se znovu našel plně: Tělo-Duche-Boh.
Tento konečný zkoušku má malé známo mezi Moje vlastní; byla hluboká, intenzivní, strašlivá, ale vítězství. Moje Trpění již bylo tak podrobně analyzováno, modlit se nad ním, meditovat a psát o něm, jako velikost Moje smrti na kříži, ale nepopisoval jsem zvláštní a osobní zkouška Moje Duše po tělesné smrti.
Zkoušku nebylo po posledním dechu na Kříži; tato konečná zkouška byla stejně těžká, strašlivá a smrtelná pro Moji Duši jako fyzická smrt na kříži.
Kdybych neoddával celý svůj život odolávání pokušením, nebyl bych mohl vytrvat v této poslední bitvě. Souboj Božské Duše s absolutním Zlem byl takový, že stejně jako jsem řekl ďáblovi v poušti: „Nepokoušej Boha svého“ (Mt 4,7), tehdy se jim všem zjevil ve svém neposkvrněném bílém bytí, „Světlo ze světla, pravý Bůh od pravého Boha“ (Nicejské vyznání víry). Uvolnili mě a já zmizel navždy mimo jejich dosah.
Moji děti, věděl jsem všecko, utrpěl jsem všecko, ale nikdy jsem nepodlehl hříchu, té velké slabosti lidstva. Nesl jsem ho, ale nikdy se v něm nezúčastnil. Odpojte se od hříchu podle mého příkladu a díky mé milosti dosáhnete Nebe, kde hřích neexistuje. Čekám tam na vás; otevřel jsem pro vás dveře. Napodobujte mě, jděte ve stopách mojích a přivítám vás do svého Božského příbytku, kde připravuji místo pro vás — vaše vlastní, které jsem pro vás navždy určil.
Mám ještě mnoho věcí, co vám chtěl říct — záležitosti dnešní i zítřka, věci světa a jiné nebeské — ale buďte si jisti, že věci nebeské jsou vždy nejdůležitější: „Nebe a země zmizí, ale mé slovo nikdy nezmizí.“ (Mt 25,35) (Lk 21,33).
Požehnávám vás, moji děti, ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého †. Amen
Váš Vykupitel a váš Bůh
Zdroj: ➥ SrBeghe.blog