Dnes ráno, když jsem se modlila Angelus, zjevili se tři andělé.
Řekli: „Uctívej Nejsvětější Srdce Ježíšovo, které je dnes ve světě tak uráženo. Jeho Srdce je propíchnuto naskrz. Utěš Ho.“
Všichni tři andělé byli tak šťastní a nadšení, že se mnou mluvili. Začali mluvit současně. Jeden se zeptal: „Znáš mě?“ Pak druhý zopakoval: „Znáš mě?“ Třetí udělal totéž, skoro jako by mezi sebou soutěžili o mou pozornost.
„Valentino, znáš nás? Znáš mě? Já jsem tě tam vzal, já jsem tě bral všude. Byl jsem s tebou vždycky,“ říkali.
Klidně jsem odpověděla: „Ano, vypadáte povědomě.“
Řekli: „Samozřejmě, že vypadáme povědomě! Brali jsme tě všude. Vedeme tě a chráníme tě.“
Řekla jsem: „Děkuji vám, děkuji všem andělům za jejich pomoc a vedení.“
Pokračovali: „Jsme s tebou vždycky. Vždy tě chráníme. Neboj se, jsme vysláni Bohem, ale musíš být odvážná a mluvit s lidmi.“
Řekla jsem: „No, dělám, co mohu, a to je vše, co můžu dělat.“
Anděl uprostřed držel malou otevřenou knížku, jejíž stránky byly plné písma. Některé řádky vedly vodorovně, některé svisle. Kdekoliv se objevilo trocha místa, bylo tam napsáno. Byla to kniha Poselství.
Andělé nevysvětlili význam té knížky.
Střední Anděl řekl: „Víme, že přicházíte ze Slovinska a modlíte se za svou zemi, ale nyní svět tak mnohé uráží Boha, dokonce i vaši zemi, Slovinsko. Všichni uctívají fotbal. Uctívají míč, ale nikdo neuctívá Boha. Bůh je tak uražen. Je opravdu sklíčený.“
„Musíte lidem říci, že uprostřed léta přijde lidstvu trest. Bude to dva nebo tři stupně pod nulou – mráz, přesně jako jsou zmražená lidská srdce. Náš Pán tento trest dovolí.“
Jak Anděl mluvil o tom, jak je náš Pán Bůh tak uražen a smutný, začala jsem pro Nám plakat a plakat.
Řekla jsem: „Ale co můžu dělat? Nebudou mě poslouchat.“
Odpověděli: „Dělejte své maximum, ale stále se snažte a nevzdávejte se.“
Otočila jsem se a vydechla, když jsem uviděla Boha Otce sedět vedle mě na malé lavičce, oděného jako kněz, s jeho Svatou Hlavou skloněnou v hlubokém smutku. Plakala jsem pro našeho Pána, protože bolest, kterou Bůh Otec cítil, vstoupila do mého srdce. Cítila jsem, že už toho má prostě dost.
Řekla jsem andělům: „Ale stále jsou lidé, kteří Boha milují.“
Odpověděli: „Ano, ale to je jen kapka v oceánu.“
„Vidíš Boha Otce, jak je smutný?“ řekli.
Pane Bože, smiluj se nad světem.